Technologie dotykových displejů je stará již několik desetiletí. Ostatně jako vše, co dnes vidíme okolo sebe.
Až donedávna byla nejčastějším systémem dotykových displejů rezistivní (odporová) technologie. Ta byla objevena a poprvé zdokumentována před téměř čtyřiceti lety. Dnes je již mnohokrát překonaná, nemoderní a zastaralá, i přesto ji však někteří pomatenci vyzdvihují a prosazují jako jedinou správnou. Poměrně dlouho jsem používal Pocket PC s Windows Mobile, které měly dotykový displej řešený právě odporovou technologií. Jak tento způsob ovládání tedy vypadá?
Až donedávna byla nejčastějším systémem dotykových displejů rezistivní (odporová) technologie. Ta byla objevena a poprvé zdokumentována před téměř čtyřiceti lety. Dnes je již mnohokrát překonaná, nemoderní a zastaralá, i přesto ji však někteří pomatenci vyzdvihují a prosazují jako jedinou správnou. Poměrně dlouho jsem používal Pocket PC s Windows Mobile, které měly dotykový displej řešený právě odporovou technologií. Jak tento způsob ovládání tedy vypadá?
- 1) polyesterový film
- 2) rezistivní vrstva
- 3) vodivé vrstvy
- 4) rezistivní vrstva
- 5) izolační podpěry
- 6) skleněná vrstva
- 7) dotykem se spojí obě vodivé vrstvy
- 8) vyhodnocovací jednotka
Na povrchu displeje je několik průhledných vrstev. Poslední (vnější) z nich je pružná membrána (na ilustračním obrázku popsaná jako polyesterový film), které jediné se uživatel dotýká. Dotykem vzniká tlak, který způsobí spojení obou vodivých vrstev. Po spojení prochází vrstvami elektrický proud, na jehož základě vyhodnocovací jednotka určí polohu bodu dotyku. V klidovém stavu odděluje vodivé vrstvy rovnoměrný rastr izolačních podpěr, takže k přenosu proudu nedochází.
V praxi jde o to vyvinout tlak, kterým se spojí obě vodivé vrstvy a uzavře se elektrický okruh. Tento tlak lze vyvinout téměř čímkoli, od prstu a stylusu až třeba po hřebík. Výhodou odporové technologie je, že tenkým stylusem se můžete trefit i do poměrně malého bodu. Tato technologie je tedy velmi přesná. Toto tvrzení by však obstálo možná před 3 lety, ale ne dnes. Mobilní systémy a aplikace se nyní navrhují tak, aby byly ovládací prvky co největší, a daly se ovládat prsty. Přesnost tak už dávno není prioritou. Preferovat a velebit odporové dotykové displeje je zpátečnické a nekonstruktivní.
Tím se pomalu dostáváme k hlavní alternativě odporových displejů - kapacitní technologii. Poprvé jsem se s ni setkal, když jsem si pořizoval iPhone a byl jsem mile překvapen. Dnes, v době velkých 3 a více palcových displejů, není problém vytvořit velké ovládací prvky, a tak odpadá nutnost používat stylus aby se uživatel trefil na maličká tlačítka. Moderní aplikace mají velká tlačítka a ovládají se výhradně prsty. Rychle, efektivně, pohodlně a příjemně. Jak tedy vypadá ovládání v podání kapacitního displeje?
Kdo dával pozor při elektrotechnice na SŠ a neměl za učitele idiota, tak jistě tuší co to kapacita je. Funkce kapacitních displejů je založena na vodivosti lidského těla, jsou tedy přímo navrženy pro ovládání prsty. Teoreticky je lze ovládat i specifickými kovovými stylusy, ale to v praxi opravdu není potřeba. Tato technologie displejů je totiž velmi moderní, a masivně se rozšířila až s příchodem iPhone. Nemusela tedy "krnět" na maličkých pidi displejíčcích, ale přišla až když bylo zcela běžné používat 3" a větší displeje (iPhone = 3,5"). Na takto rozměrných displejích se dá dosáhnout rozumné přesnosti i bez špičatého stylusu, používání přístroje s kapacitním displejem tak vzbuzuje prudké pocity radosti.
Povrch kapacitního displeje je pokryt vodivou vrstvou. Při dotyku prstu (nebo jiného vodivého předmětu) se vytvoří mezi prstem a okrajem displeje (viz osy x a y na obrázku výše) kapacita a uzavře se elektrický obvod. Vyhodnocovací jednotka pak podle údajů x a y (vzdálenost od okrajů displeje = velikost kapacity) určí polohu dotyku. Výhodou této technologie je, že na funkci nemá vliv mastnota, ani jiné ušpinění z nevodivého materiálu. Dnes se používá tzv. projekční kapacitní displej, kdy není vodivá vrstva jen na povrchu displeje, ale vyzařuje se i do určité vzdálenosti nad něj. Tím pádem lze displej telefonu opatřit ochrannou fólií a venkovní terminály třeba plexisklem. Více o projekční kapacitní technologii najdete zde.
Pro ovládání dotykových displejů existuje celá řada dalších možností, ale žádné se nerozšířily tak masivně jako právě dvě zmíněné. Pravdivost mého tvrzení, že rezistivní displeje patří minulosti, potvrzuje i fakt, že přes 70 % ohlášených smartphonů pro rok 2010 bude vybaveno kapacitní technologií (SE Xperia X10, HTC Bravo, Legend, Trophy, a mnoho dalších).
V praxi jde o to vyvinout tlak, kterým se spojí obě vodivé vrstvy a uzavře se elektrický okruh. Tento tlak lze vyvinout téměř čímkoli, od prstu a stylusu až třeba po hřebík. Výhodou odporové technologie je, že tenkým stylusem se můžete trefit i do poměrně malého bodu. Tato technologie je tedy velmi přesná. Toto tvrzení by však obstálo možná před 3 lety, ale ne dnes. Mobilní systémy a aplikace se nyní navrhují tak, aby byly ovládací prvky co největší, a daly se ovládat prsty. Přesnost tak už dávno není prioritou. Preferovat a velebit odporové dotykové displeje je zpátečnické a nekonstruktivní.
Tím se pomalu dostáváme k hlavní alternativě odporových displejů - kapacitní technologii. Poprvé jsem se s ni setkal, když jsem si pořizoval iPhone a byl jsem mile překvapen. Dnes, v době velkých 3 a více palcových displejů, není problém vytvořit velké ovládací prvky, a tak odpadá nutnost používat stylus aby se uživatel trefil na maličká tlačítka. Moderní aplikace mají velká tlačítka a ovládají se výhradně prsty. Rychle, efektivně, pohodlně a příjemně. Jak tedy vypadá ovládání v podání kapacitního displeje?
Kdo dával pozor při elektrotechnice na SŠ a neměl za učitele idiota, tak jistě tuší co to kapacita je. Funkce kapacitních displejů je založena na vodivosti lidského těla, jsou tedy přímo navrženy pro ovládání prsty. Teoreticky je lze ovládat i specifickými kovovými stylusy, ale to v praxi opravdu není potřeba. Tato technologie displejů je totiž velmi moderní, a masivně se rozšířila až s příchodem iPhone. Nemusela tedy "krnět" na maličkých pidi displejíčcích, ale přišla až když bylo zcela běžné používat 3" a větší displeje (iPhone = 3,5"). Na takto rozměrných displejích se dá dosáhnout rozumné přesnosti i bez špičatého stylusu, používání přístroje s kapacitním displejem tak vzbuzuje prudké pocity radosti.Povrch kapacitního displeje je pokryt vodivou vrstvou. Při dotyku prstu (nebo jiného vodivého předmětu) se vytvoří mezi prstem a okrajem displeje (viz osy x a y na obrázku výše) kapacita a uzavře se elektrický obvod. Vyhodnocovací jednotka pak podle údajů x a y (vzdálenost od okrajů displeje = velikost kapacity) určí polohu dotyku. Výhodou této technologie je, že na funkci nemá vliv mastnota, ani jiné ušpinění z nevodivého materiálu. Dnes se používá tzv. projekční kapacitní displej, kdy není vodivá vrstva jen na povrchu displeje, ale vyzařuje se i do určité vzdálenosti nad něj. Tím pádem lze displej telefonu opatřit ochrannou fólií a venkovní terminály třeba plexisklem. Více o projekční kapacitní technologii najdete zde.
Pro ovládání dotykových displejů existuje celá řada dalších možností, ale žádné se nerozšířily tak masivně jako právě dvě zmíněné. Pravdivost mého tvrzení, že rezistivní displeje patří minulosti, potvrzuje i fakt, že přes 70 % ohlášených smartphonů pro rok 2010 bude vybaveno kapacitní technologií (SE Xperia X10, HTC Bravo, Legend, Trophy, a mnoho dalších).
Žádné komentáře:
Okomentovat