Je tomu přibližně deset dní, co jsem nahradil své první Pocket PC (
HTC Wizard) něčím modernějším a použitelnějším - Kaiserem. HTC Kaiser aka MDA Vario III aka HTC TyTN 2 můžeme po Hermesovi (TyTN) brát jako třetí evoluci právě zmíněného Wizarda. V tomto článku budu používat název Kaiser, neboť se mi ze všech možných líbí nejvíce - ve skutečnosti mám ale MDA, což zkušený pozorovatel dávno vyčetl z fotek v předchozím (i tomto) příspěvku. Přestože se dnes jedná spíše o bazarový přístroj, rozhodl jsem se jej podrobit malému testu a na jeho základě sepsat mini-recenzi. Kaiser přichází s velmi kvalitní a komfortní klávesnicí, naklápěcím displejem a 400 Mhz procesorem od Qualcommu. Poslední oficiální ROM pro Kaisera obsahuje OS Windows Mobile 6.1, v mém přístroji mám ale zatím stále původní WM 6, s kterými se začal Kaiser před dvěma lety prodávat.
O Kaiserovi jsem už dříve napsal, že jde o nejlepší Pocket PC s qVGA displejem a na tom trvám. Ve výbavě nechybí žádná nepostradatelná funkce, a to co umí, umí perfektně (ne jako
Nokia N97 a GPS). Zde je podrobná technická specifikace přístroje:
- procesor: Qualcomm MSM 7200 400 Mhz
- paměť: 256 mb ROM (volných 131 mb), 128 mb SDRAM (volných okolo 68 mb)
- OS: Windows Mobile 6 Professional
- displej: 2,8" qVGA TFT-LCD
- připojení: Bluetooth 2.0; Wi-Fi (IEEE 802,11 b/g); ExtUSB
- celuární: GSM, GPRS, EDGE, UMTS, HSDPA (až 3,6 Mb/s)
- baterie: Li-Ion 1350 mAh (až 420 min hovoru v sítích GSM, 260 v UMTS)
- rozměry a hmotnost: 112 x 59 x 19 mm, 190 g
- fotoaparát: 3 Mpx, přední kamera VGA, CMOS, 8 x digitální zoom, fotografie až 2048 x 1536
- další: GPS, aGPS, microSDHC, 4 stavové diody, čidlo okolního světla
Co jsem si na Kaiserovi zamiloval, je jeho perfektní čtyř-řadá qwerty klávesnice. Tlačítka jsou dostatečně velká, mají příjemný povrch i tvar a je velmi pohodlné na nich psát. Rozměry a zdvih jednotlivých kláves jsou optimální, stejně jako jejich podsvícení. Přesože jednotlivé řady oproti sobě nejsou posunuté jako na desktopové klávesnici, neměl jsem s jejím používáním žádné problémy. Oproti Wizardovi je to zlepšení o 100 %. Problém jsem měl až u dvou kontextových kláves, které jsou namáčknuté mezi klávesnicí a (naklopeným) displejem. Užitečné jsou i dvě diody indikující zapnutí Caps a Fn. K výsuvné klávesnici prostě nemám výhrady, lze na ní psát rychle a pohodlně i delší texty.
Tím se pomalu dostáváme k výsuvnému mechanismu. Část Kaisera s displejem má v sobě kolejničky, a je zasazena ve výklopném dílu připevněném ke spodní části s klávesnicí. Displej je tak možné natočit oproti klávesnici až o 45 stupňů. V kloubech bylo kupodivu dosaženo takové vůle, že displej drží téměř v jakékoli poloze (pod jakýmkoli úhlem 0 - 45 stupňů) a samovolně nepadá. Když displej nechceme naklánět, ale pouze vysunout tak nedrží pevně v rovině a má tendenci odchylovat se od ni. Přetáčení displeje je poměrně pohotové a ani po několikátém vysunutí klávesnice nemusíme na reakce Kaisera přespříliš čekat. Pro vysunutí a zasunutí si můžete nastavit jednu ze tří předvolených znělek, pokud Vám nebudou vyhovovat tak je můžete buď vypnout uplně, nebo si nastavit vlastní zvuky. Návod jak na to najdete
zde. Fotky mechanismu najdeme například na
Smartmanii. V části s displejem najdeme poněkud netradičně dvířka pro sim kartu. Láká to k myšlence, že když není slot pro sim pod baterií, tak půjde karta vyměnit i za chodu. Po otevření zámku se ale Kaiser sám vypne.
Ne všichni ocení sdružený usb konektor na spodní straně Pocket PC. Podobnou strategii má snad již jen Sony Ericsson se svým Fast portem. U Kaisera použijeme jeden a ten samý konektor pro připojení k počítači, připojení sluchátek/handsfree a pro nabíjení. Hned vedle ExtUSB najdeme poutko, ale dost dobře si nedovedu představit někoho, kdo by si věšel 190 g těžké zařízení na krk nebo kamkoli jinam. Vpravo od usb konektoru najdeme dva malé otvory. Na první pohled mě napadlo, že jde o dva mikrofóny - jeden pro hovory a druhý pro regulaci hlasitosti podle okolního šumu - to by ale nebyly tak blízko u sebe. Ve skutečnosti jde o jeden mikrofón a druhý otvor obsahuje resetovací tlačítko (soft-reset). Na spodní straně najdeme ještě jeden prvek - a to pryžovou krytku paměťových karet microSD. Krytka se nachází na dílu s displejem a po určité době se bohužel vytahá - stejně jako například u Sony Ericssonu k750. I tak ale jakž-takž drží, takže nebyl důvod ji odstraňovat. Na pohled to ale nepůsobí, na jinak bezchybném telefonu pěkně.
Na samotném kraji spodní strany, v pravém dolním rohu přístroje, se nachází otvor pro stylus. Ten není teleskopický, ale používá se výtečně. Skládá se z kovové části (pravděpodobně hliníku) a plastových konců. Na délku měří cca 9 cm. Na pravém boku najdeme v dolní části tlačítko fotoaparátu, které slouží jednak k jeho spuštění a jednak k ostření a pořizování snímků. V horní části je pak tačítko na zapnutí/vypnutí telefonu, na což jsem si chvíli zvykal. Podobné řešení měla například i Nokia 6681, takže to není nic neznámého. Boční tlačítka vystupují nad povrch "tak akorát" a jejich stisk je dostatečně jistý. Drobné problémy mohou ovšem nastat u vypínacího tlačítka, které se časem opotřebí a je třeba používat nehet. Horní strana nám tak zůstala naprosto pustá, tak se pojďme podívat rovnou na tu zbývající - levý bok. Nahoře je tlačítko s takovou tou komiksovou bublinou, defaultně nastavené na spuštění diktafonu, já si jej však po vzoru Wizarda přenastavil na manažera komunikace. Je to o moc praktičtější a už jsem si na to zvykl. O něco níže je točítko JogDial s možností stisku. Je fajn, že se tato užitečná věcička vrátila k současným telefonům. Pamatuji, že na stařičkých Sony J5 a J6 to byl chvályhodný ovládací prvek, který byl velmi nepostradatelný například při listování seznamem zpráv. To samé platí i dnes u Kaisera, i když u telefonu s dotekovým displejem už není nepostradatelný. Pod točítkem je pro jistotu ještě malé tlačítko ok - to proto, aby k ovládání stačila pohodlně jedna ruka a neopakovala se tragédie jako u
Sony Ericssonu W960, kde telefon jednou rukou a točítkem prostě ovládat nešel.
Boky telefonu jsou provedeny v elegantním černém plastu, který má navíc po obvodě rýhy. Tím se asi HTC snažilo, aby Kaiser nepůsobil "jako cihla". Zadní kryt je vyveden v plastu stříbrné barvy, stejně jako část telefonu s displejem. Pokud s sebou nenosíte náhradní baterii, tak není třeba za celou dobu používání přístroje vůbec zadní kryt sundavat. Jediné co skrývá, je 1350 mAh Li-Ion baterie. Na zadním krytu najdeme všehovšudy dva prvky. Prvím z nich je pryžová krytka konektoru pro externí GPS anténu, ale její smysl mi tak trochu uniká (více v kapitole o navigaci). Vedle najdeme čočku 3 Mpx fotoaparátu a hlasitý reproduktor. Foťák se HTC velmi povedl, díky autofokusu je možné při focení dosáhnout velmi dobrých výsledků. Kaiser defaultně nezaznamenává k fotkám GPS souřadnice, pokud ale chcete tuto funkci aktivovat, není nic snažšího, než pomocí libovolného editoru registrů (lze použít i Total Commander) v adresáři
HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\HTC\Camerain\P9 nastavit pro položku
enable hodnotu
1.
Přední straně dominuje 2,8" dotekový qVGA displej. Rozlišení qVGA je na takového úhlopříčce naprosto optimální, Wizard měl úhlopříčku o desetinu palce vyšší a rastr již nebyl na pohled tak příjemný. 2,8" je právě akorát. Displej je poměrně zapuštěný, ale to v tomto případě nevadí. Kaiser má totiž pod displejem dvě šikovná tlačítka, které tento handicap vynulují. Jde o tlačítko OK, které má funkci křížku v pravém horním rohu displeje, a tlačítko s logem Windows, které spouští nabídku start. Mimo těchto, je pod displejem ještě bohatá porce všemožných tlačítek, například zelené a červené sluchátko, dvě kontextová tlačítka, rychlé spuštění zpráv a rychlé spuštění webového prohlížeče. Většinu z nich si můžete přenastvit dle libosti. Všemu dominuje čtyřsměrná klávesa s potvrzovacím středem.
Nad displejem se nachází kamera pro videohovory, sluchátko a dvě LEDky. Diody jsou ve společném otvoru se sluchátkem a upozorňují na zmeškané události. V klidovém stavu bliká levá dioda zeleně, při zmeškané události oranžově a konečně při vybité baterii (méně než 5%) červeně. Pravá dioda indikuje aktivní bluetooth a wi-fi. Diody také zobrazují stavy nabíjení a aktivní GPS.
Právě GPS je u Kaisera na velmi vysoké úrovni. Chipset od Qualcommu nabízí 20ti kanálovou GPS, která spolu se softwarovým ošetřením od HTC dělá zázraky. Tam, kde Nokia N78 hledá signál dlouho přes minutu, ho Kaiser ho najde za 20 sekund. Je to dáno jednak kvalitní čipovou sadou, která je v přístroji použita, a jednak aplikací "Rychlé GPS" (verze 1.0) od HTC. S touto aplikací máte zajištěno, že Kaiser má vždy aktuální data o poloze družic, neboť se informace stahují přes ActiveSync při každé synchronizaci s počítačem. Platnost dat je navíc celých 7 dní, takže rychlé nalezení signálu není problém ani po tolika dnech strávených mimo civilizaci. Navigaci zvládá Kaiser na výbornou.
Kaiser rovněž exceluje v ostatních hw parametrech. Procesor Qualcomm MSM7200 taktovaný na 400 Mhz obsahuje koprocesor, který se stará o celuární procesy, pokud je hlavní (říkejme mu aplikačí) procesor vytížen. V praxi to vypadá tak, že při spuštěné navigaci a na pozadí běžícím internetovým prohlížečem by už cpu nebyl schopan spojit hovor. Právě o to se stará koprocesor, rozhodně se ale nejdené o dual-core, což někteří "pomatenci" s radostí vykřikovali. Kaiser má také 128 SDRAM, což je na zařízení s qVGA displejem slušná porce. Soft-reset jsem za celou dobu používání přístroje nemusel použít ani jednou, ale to na žádném Pocket PC s oficiální ROM.
HTC vyrobilo velmi povedený telefon, kvuli stáří přístroje se ale uživatelé musí spokojit s pouze
qVGA displejem. Daní za vysokou výbavu je rovněž
vysoká hmotnost, 190 g je dost i na Pocket PC. Když se dokážete vyrovnat s těmito dvěma neduhy, tak dostanete velmi povedený telefon, který zvládne práci s téměř libovolným typem dokumentu, navigaci, prohlížení internetu a správu emailů. Dnes se za bazarovou cenu pod 5000 Kč bude zamlouvat především studentům, kterým v nejdené činnosti nahradí notebook.
Je tomu přibližně deset dní, co jsem nahradil své první Pocket PC (HTC Wizard) něčím modernějším a použitelnějším - Kaiserem. HTC Kaiser aka MDA Vario III aka HTC TyTN 2 můžeme po Hermesovi (TyTN) brát jako třetí evoluci právě zmíněného Wizarda. V tomto článku budu používat název Kaiser, neboť se mi ze všech možných líbí nejvíce - ve skutečnosti mám ale MDA, což zkušený pozorovatel dávno vyčetl z fotek v předchozím (i tomto) příspěvku. Přestože se dnes jedná spíše o bazarový přístroj, rozhodl jsem se jej podrobit malému testu a na jeho základě sepsat mini-recenzi. Kaiser přichází s velmi kvalitní a komfortní klávesnicí, naklápěcím displejem a 400 Mhz procesorem od Qualcommu. Poslední oficiální ROM pro Kaisera obsahuje OS Windows Mobile 6.1, v mém přístroji mám ale zatím stále původní WM 6, s kterými se začal Kaiser před dvěma lety prodávat.
Co jsem si na Kaiserovi zamiloval, je jeho perfektní čtyř-řadá qwerty klávesnice. Tlačítka jsou dostatečně velká, mají příjemný povrch i tvar a je velmi pohodlné na nich psát. Rozměry a zdvih jednotlivých kláves jsou optimální, stejně jako jejich podsvícení. Přesože jednotlivé řady oproti sobě nejsou posunuté jako na desktopové klávesnici, neměl jsem s jejím používáním žádné problémy. Oproti Wizardovi je to zlepšení o 100 %. Problém jsem měl až u dvou kontextových kláves, které jsou namáčknuté mezi klávesnicí a (naklopeným) displejem. Užitečné jsou i dvě diody indikující zapnutí Caps a Fn. K výsuvné klávesnici prostě nemám výhrady, lze na ní psát rychle a pohodlně i delší texty.
Na samotném kraji spodní strany, v pravém dolním rohu přístroje, se nachází otvor pro stylus. Ten není teleskopický, ale používá se výtečně. Skládá se z kovové části (pravděpodobně hliníku) a plastových konců. Na délku měří cca 9 cm. Na pravém boku najdeme v dolní části tlačítko fotoaparátu, které slouží jednak k jeho spuštění a jednak k ostření a pořizování snímků. V horní části je pak tačítko na zapnutí/vypnutí telefonu, na což jsem si chvíli zvykal. Podobné řešení měla například i Nokia 6681, takže to není nic neznámého. Boční tlačítka vystupují nad povrch "tak akorát" a jejich stisk je dostatečně jistý. Drobné problémy mohou ovšem nastat u vypínacího tlačítka, které se časem opotřebí a je třeba používat nehet. Horní strana nám tak zůstala naprosto pustá, tak se pojďme podívat rovnou na tu zbývající - levý bok. Nahoře je tlačítko s takovou tou komiksovou bublinou, defaultně nastavené na spuštění diktafonu, já si jej však po vzoru Wizarda přenastavil na manažera komunikace. Je to o moc praktičtější a už jsem si na to zvykl. O něco níže je točítko JogDial s možností stisku. Je fajn, že se tato užitečná věcička vrátila k současným telefonům. Pamatuji, že na stařičkých Sony J5 a J6 to byl chvályhodný ovládací prvek, který byl velmi nepostradatelný například při listování seznamem zpráv. To samé platí i dnes u Kaisera, i když u telefonu s dotekovým displejem už není nepostradatelný. Pod točítkem je pro jistotu ještě malé tlačítko ok - to proto, aby k ovládání stačila pohodlně jedna ruka a neopakovala se tragédie jako u Sony Ericssonu W960, kde telefon jednou rukou a točítkem prostě ovládat nešel.
Nad displejem se nachází kamera pro videohovory, sluchátko a dvě LEDky. Diody jsou ve společném otvoru se sluchátkem a upozorňují na zmeškané události. V klidovém stavu bliká levá dioda zeleně, při zmeškané události oranžově a konečně při vybité baterii (méně než 5%) červeně. Pravá dioda indikuje aktivní bluetooth a wi-fi. Diody také zobrazují stavy nabíjení a aktivní GPS.
Kaiser rovněž exceluje v ostatních hw parametrech. Procesor Qualcomm MSM7200 taktovaný na 400 Mhz obsahuje koprocesor, který se stará o celuární procesy, pokud je hlavní (říkejme mu aplikačí) procesor vytížen. V praxi to vypadá tak, že při spuštěné navigaci a na pozadí běžícím internetovým prohlížečem by už cpu nebyl schopan spojit hovor. Právě o to se stará koprocesor, rozhodně se ale nejdené o dual-core, což někteří "pomatenci" s radostí vykřikovali. Kaiser má také 128 SDRAM, což je na zařízení s qVGA displejem slušná porce. Soft-reset jsem za celou dobu používání přístroje nemusel použít ani jednou, ale to na žádném Pocket PC s oficiální ROM.
HTC vyrobilo velmi povedený telefon, kvuli stáří přístroje se ale uživatelé musí spokojit s pouze qVGA displejem. Daní za vysokou výbavu je rovněž vysoká hmotnost, 190 g je dost i na Pocket PC. Když se dokážete vyrovnat s těmito dvěma neduhy, tak dostanete velmi povedený telefon, který zvládne práci s téměř libovolným typem dokumentu, navigaci, prohlížení internetu a správu emailů. Dnes se za bazarovou cenu pod 5000 Kč bude zamlouvat především studentům, kterým v nejdené činnosti nahradí notebook.
Samotné prostředí W960 je až druhořadé, většinu priorit má hudební přehrávač a musím uznat, že svoji práci zvládá na výbornou. Aplikace Walkman je pro přehrávání hudby asi to nejlepší, co je v současné době možné v mobilních telefonech najít. Sony Ericsson je vybaven poměrně pomalým CPU architektury ARM9 o taktu 220 Mhz. Přesnou hodnotu RAM bohužel neznám, ale pravděpodobně je jí dostatek. Drobné záseky při práci s přístrojem bych tedy připsal spíše slabšímu procesoru.
Menu telefonu, které je podobné obyčejným Sony Ericssonům, je v první úrovni tvořeno devíti ikonami, další úrovně si můžete nechat zobrazovat buď textově anebo také ikonami. Vytváření vlastních složek je samozřejmostí. Správce souborů najdeme tentokrát pod položkou nastavení. Zde na nás čeká i hra SSX, což jsou povedené snowboardové závody. V menu pod položkou zábava, najdeme i druhou hru, kterou je W960 defaultně vybaven, a to 3D Golf.
.jpg)
.jpg)
Kancelář a konektivita
Sony Ericsson mi přišel ve velmi dobrém stavu, bylo vidět, že byl nošen především v pouzdře, které bylo značně ošoupané. Lepší ošoupané pouzdro, než poškrábaný telefon :-) K W960 se v originálním balení (alespoň v české distribuci) nechá nelézt mimo telefonu a náhradního stylusu ještě stereo handsfree/sluchátka, CD a manuály a kupodivu také nabíječka. Velmi nepříjemné je, že SE ignoroval v dobách vývoje W960 konvenční způsoby konektivity, a tak chybí miniUSB. Připojit telefon k počítači lze buď přes Fast Port (univerzální konektor SE = slouží k nabíjení, připojení sluchátek, připojení k PC) nebo přes bluetooth.
Rozměry telefonu jsou 109 x 56 x 16, což v kapse rozhodně poznáte. Je to jistá daň za všechny funkce a parametry, které W960 nabídne a rozhodně je o co stát! Vadit může i hmotnost 119 g, protože některé smartphony ji umí snížit i na 100 g, ale protentokrát to SE odpustíme. Přední i zadní část telefonu jsou provedeny v černé barvě, což působí velmi elegantně. Boky přístroje spolu s dolní a horní stranou lemuje bílý pás o šířce necelých 6 mm. To působí trochu kontrastně, ale W960 to vůbec neubírá na eleganci. Všechny hrany jsou příjemně zaoblené a přístroj se tak drží velmi pohodlně. Přední strana je z lesklého plastu, ale oproti jiným telefonům na ní nezůstávají tak výrazné otisky prstů. Větší část přední plochy tvoří dotekový displej o úhlopříčce 2,6". Nad ním je stříbrným písmem jméno výrobce a sluchátko pro telefonování. Nalevo od sluchátka se nachází kamera pro video hovory. Lesklý kovový kryt E51 jsem používal často jako zrcátko, když jsem se potřeboval upravit, nikde jsem ale nenašel možnost zapnout přední kameru a nechat si na displeji ukázat svůj obličej :-) Pod displejem jsou 3 doteková tlačítka (zpět, play/stop, další), která mají efektivní oranžové podsvícení a slouží výhradně k ovládání přehrávané hudby. Pod nimi se nachází blok hardwarových tlačítek, který tvoří 3 ovládací klávesy a standardní klávesnice 0-9. Klávesnice nedosahuje kvalit E51, přesto je nadprůměrně komfortní.
Zadní strana je z měkkého plastu a je velmi příjemná na dotek. Nad povrch vystupuje především 3,2 Mpx fotoaparát, který bohužel nemá krytku. K dispozici jsou dvě přisvětlovací diody, které zastanou funkci blesku. Nad fotoaparátem nejdeme kruhový otvor a v něm mřížku hlasitého reproduktoru. Hraje dostatečně nahlas a dostatečně kvalitně, stereo reproduktorům se ale nevyrovná. Zbylou část zadní strany telefonu tvoří kryt baterie, ta má kapacitu 950 mAh, který zdobí vedle nápisu Sony Ericsson také logo výrobce. Pokud se na W960 díváme zezadu, tak stylus najdeme v pravé horní části. Trochu mě překvapilo, že není teleskopický, ale i tak svoji práci plní na výbornou.
Na horní straně telefonu se nachází tlačítko pro vypnutí/zapnutí přístroje, při zapnutém telefonu se Vás dotáže, zda chcete telefon vypnout nebo pouze vypnout rádiovou část. Na pravém boku jsou dvě tlačítka pro ovládání hlasitosti a mezi nimi se směje nápis "8 GB". O něco níže je spoušť fotoaparátu, která vystupuje nad povrch jen minimálně a je třeba ji ovládat citlivě, zvláště při automatickém ostření. Na spodní straně najdeme již zmiňovaný Fast Port, za který jsou rádi snad jen skalní příznivci Sony Ericssonu. Pro běžné uživatele to žádná výhra není. Těsně nad Fast Portem se schovává poměrně velká dioda, kterou bychom na první pohled jistě přehlédli. Má nestandardní rozměry 1 x 17 mm a díky svému umístění informuje především o stavu baterie. Zeleně při dobíjení, červeně při blížícím se vybití baterie. Při zmeškaných událostech dioda zeleně poblikává, ale vzhledem ke svému umístění to není moc praktické řešení. Na levém boku se nachází konečně logo Walkman, které nám dává vědět k čemu W960 primárně slouží. Nad ním se nachází kolečko JogDial, známé již ze stařičkých telefonů J5 a J6 z přelomu tisíciletí. Velké neštěstí je, že na rozdíl od přímého předchůdce W950, není pod kolečkem tlačítko se šipkou "zpět".
To v praxi znamená, že levým palcem, kterým se kolečko defaultně ovládá, budete muset pokaždé přehmátnout na tlačítko "zpět" pod displejem. To je velmi nepohodlné, zvláště pokud musíte rychle něco udělat. Pak je tu druhá možnost, a to, že v pravé ruce držíte stylus a s ním tapnete na "zpět" na displeji. Poslední možností je nepoužívat JogDial vůbec a vystačit si se stylusem. Pokud vezmeme v úvahu všechny novější UIQ telefony od Sony Ericssonu (M600, P1, W950 a W960) tak právě řešení u W960 je nejméně šťastné. Přitom při zahájení prodeje stála W960 okolo 20 tisíc. Nad kolečkem najdeme ještě poutko pro zavěšení telefonu.
V balení jsem mimo přístroje a nabíječky dostal usb kabel, stereo sluchátka a paměťovou kartu miniSD 1 GB. Samozřejmostí byl manuál a bohatá dokumentace. Návody jsem si přestal číst někdy v dobách Siemensu M55, nejvíce se každý naučí praxí. Většinu přední strany přístroje zabírá dotekový displej, pod ním i nad ním ale najdeme několik užitečných tlačítek. Dnešní koncepce typu HTC Touch HD mě nevyhovuje hlavně z důvodu minimálního množství hw kláves. Řešení použité u Wizarda je uživatelsky přívětivější.
Samotný WM je velmi přívětivý systém. Na obrazovku "Dnes" si můžete doinstalovat některou z velkého množství aplikací třetích stran - něco takového Symbian zatím neumí. Nejprve mě zaujal freeware prográmek Battery Status, který má vskutku všestranné použití. Umí nahradit systémové hodiny větší alternativou (viz screen vpravo), na obrazovku dnes přidá zvolené indikátory a umí přetaktovat procesor OMAP od TI. Výbornou funkcí je tzv. dynamické taktování, kdy se mění frekvence CPU v závislosti na zatížení. A to v kladných i záporných hodnotách. O prográmcích které používám napíši brzy zvláštní článek, rozhodně je na co se těšit.
V nabídce Programy naleznete všechny nainstalované aplikace a složku hry. Pro přehlednost je vhodné vytvořit si složky a ty popřípadě doplnit ikonami. Pro editaci nabídky Programy použijte úpravu adresáře \Windows\Nabídka Start\Programy. Nouzově postačí i základní průzkumník, ale doporučuji používat freeware utilitku Total Commander.
Po týdnu používání jsem se s Wizardem dokonale seznámil a stal se z něj velmi užitečný pomocník. Práce s kontakty, zprávami či emailem je řádově lepší než u Symbianu, navíc 2,8" dotekový displej ji povýšil na novou úroveň. Tak pohodlnou práci s emaily jsem na mobilním zařízení ještě nezažil, mírným zklamáním je ale internetový prohlížeč. Internet Explorer 5 jsem se pokusil nahradit Operou 9.5 beta, ale tu Wizard hardwarově neutáhne. Vyzkoušel jsem několik prohlížečů (NetFront, Iris Browser), ale nyní střídavě používám vestavěný IE a Operu Mini. Webový prohlížeč u E51 mi připadá o kus lepší.
