Z hlediska životnosti mobilních telefonů můžeme jejich uživatele zařadit do 2 skupin. Ta první, o něco početnější, má svůj mobil nějakou dobu, s věcmi jako je pouzdro si starosti nedělá a telefon vymění až když se jim ten stávající rozbije. Oproti tomu členové druhé skupiny dbají na to, aby jejich telefonní přístroj neutrpěl žádná poškození a aby vypadal i po několika měsících co nejlépe. A právě tato druhá skupina může při koupi nového mobilu, ten starý výhodně zpeněžit. Na českém internetu najdeme mnoho bazar-koutků, které se zabývají ať už koupí či prodejem mobilních telefonů obecně, nebo jsou specializované na určitou skupinu přístrojů (např. komunikátory).
Koupit použitý mobil může třeba student, který neoplývá takovými finančními prostředky jako pracující člověk. Představte si, že se na trhu objeví špičkový komunikátor, až po okraj naplněný funkcemi. Má jen jednu chybičku, a to takovou, že se prodává za 16 000 Kč. Po určité době, řekněme po 2 letech, se tyto špičkové funkce okoukali a nynější komunikátory jsou výrazně rychlejší. Postupně také klesala cena původního přístroje, až se jednoho dne přestal vyrábět a poté i prodávat. Podnikatel (nebo kdokoli jiný), který si ho kdysi koupil, nyní kouká po novém a reprezentativnějším přístroji, starého se chce zbavit. Kupujícímu nesmí vadit drobné morální i fyzické opotřebení, zato si může užívat kdysi špičkového přístroje, který předčí i některé dnešní telefony. Příkladem může být třeba HTC Wizard, Herald, Pharos nebo třeba Nokia 9500 a spousta dalších.
Prodávat použitý telefon ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Před lety jsem si kupoval svůj první smartphone se Symbianem, Nokii 6600. Původní majitel ale nebyl příliš technicky zdatný, a tak po sobě zanechal spoustu dat na paměťové kartě a dokonce telefonní čísla v adresáři. Data jsem samozřejmě nijak nezneužil, raději jsem paměť přístroje smazal. Minulý týden jsem prodával svoji Nokii E51 a přitom jsem si na 6600 vzpomněl. Napadlo mě sepsat seznam kroků, které by neměl žádný prodávající vynechat.
Na začátek si ale neodpustím jednu poznámku. Čím slušněji se ke svému přístroji chováte, tím vyšší cenu si za něj můžete říct. Mimo Siemense M55 (který vlastním dodnes) jsem prodal všechny své telefony, a to hlavně proto, že byly ve velmi slušném stavu. A nebyly to dva, tři kusy, nýbrž pěkná řádka přístrojů. Jmenovitě Sony Ericsson K300, Nokia 6600, Samsung C140, Nokia N90, Nokia 6681, Sony Ericsson K750 a Nokia E51. Pokud vezmeme v úvahu, že mobilní telefony používám 5 let a v seznamu nejsou 2, které používám nyní, tak se dostáváme k zajímavému číslu :-)
Na co nezapomenout při prodeji telefonu?
Koupit použitý mobil může třeba student, který neoplývá takovými finančními prostředky jako pracující člověk. Představte si, že se na trhu objeví špičkový komunikátor, až po okraj naplněný funkcemi. Má jen jednu chybičku, a to takovou, že se prodává za 16 000 Kč. Po určité době, řekněme po 2 letech, se tyto špičkové funkce okoukali a nynější komunikátory jsou výrazně rychlejší. Postupně také klesala cena původního přístroje, až se jednoho dne přestal vyrábět a poté i prodávat. Podnikatel (nebo kdokoli jiný), který si ho kdysi koupil, nyní kouká po novém a reprezentativnějším přístroji, starého se chce zbavit. Kupujícímu nesmí vadit drobné morální i fyzické opotřebení, zato si může užívat kdysi špičkového přístroje, který předčí i některé dnešní telefony. Příkladem může být třeba HTC Wizard, Herald, Pharos nebo třeba Nokia 9500 a spousta dalších.
Prodávat použitý telefon ale není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Před lety jsem si kupoval svůj první smartphone se Symbianem, Nokii 6600. Původní majitel ale nebyl příliš technicky zdatný, a tak po sobě zanechal spoustu dat na paměťové kartě a dokonce telefonní čísla v adresáři. Data jsem samozřejmě nijak nezneužil, raději jsem paměť přístroje smazal. Minulý týden jsem prodával svoji Nokii E51 a přitom jsem si na 6600 vzpomněl. Napadlo mě sepsat seznam kroků, které by neměl žádný prodávající vynechat.
Na začátek si ale neodpustím jednu poznámku. Čím slušněji se ke svému přístroji chováte, tím vyšší cenu si za něj můžete říct. Mimo Siemense M55 (který vlastním dodnes) jsem prodal všechny své telefony, a to hlavně proto, že byly ve velmi slušném stavu. A nebyly to dva, tři kusy, nýbrž pěkná řádka přístrojů. Jmenovitě Sony Ericsson K300, Nokia 6600, Samsung C140, Nokia N90, Nokia 6681, Sony Ericsson K750 a Nokia E51. Pokud vezmeme v úvahu, že mobilní telefony používám 5 let a v seznamu nejsou 2, které používám nyní, tak se dostáváme k zajímavému číslu :-)
Na co nezapomenout při prodeji telefonu?
- Při přípravě k prodeji, jsem si nejprve u své E51 zálohoval všechna důležitá data. Kontakty můžete zkopírovat na SIM kartu nebo je pohodlně nahrát do PC např. pomocí Nokia PC Suite. Pro SMS používám program třetí strany, který mi je převede do textového formátu, který poté lehce uložím do PC. Pro někoho zbytečnost, pro mě zvyk ;-) V PC mám knihovnu desítek tisíc SMS již od dob Nokie 6600. Pokud máte jakékoli jiné soubory v telefonu či na kartě, a cítíte, že byste je v budoucnu využili, zálohujte je také.
- Pokud máme všechna důležitá data pryč, je třeba ještě paměťovou kartu zformátovat. To samé platí pro paměť telefonu. U Nokií používám osvědčenou zkratku zelené sluchátko + hvězdička + tlačítko 3 + tlačítko on/off (viz obrázek). Paměťovku zformátuji nejprve v PC (žádné rychlé formátování nedoporučuji) a když mám telefon po hard-resetu tak ještě v něm.
- Nyní máme relativně čistý telefon a běžný smrtelník se k původním datům nedostane. Existuje ale mnoho programů na obnovu smazaných dat, a proto raději dělám ještě jednu věc navíc. Ne že bych měl v telefonu nějaké supertajné informace, ale nelíbilo by se mi, kdyby se někdo hrabal v mých osobních datech. Proto ještě provedu přehrání firmware přístroje, klidně na tu samou verzi, kterou v telefonu právě mám.
Žádné komentáře:
Okomentovat